TEXT
"Jak vnímám text já?"
Když si vezmu jakýkoliv text tak u něj vnímám především obsah, to o čem ten text je, co mi předává, co mi chce sdělit, proč ho autor napsal a tak dále ....
Není to, ale první věc, co u textu vnímám.
To je skrukura, tak je velmi důležitá, protože když je to nepřehledné tak se to číst prostě nedá, člověku se to ani číst nechce. Ať už je obsah jakýkoliv.
Rozdělujeme text především na nadpisy, podnadpisy ... odstavce.
To se netvoří pouze, tím že dáme hlavní větu tučným písmem, ale označuje se to ve formátování textu (editoru na zobrazení osnovy), je pak lehčí třeba nadpisy vyhledat, stejně tak je to i s kapitolama.
Důležité jsou i typy písma, nejčastěji se používají Times New Roman, Arial, pro běžnou komunikaci.
Ale co jsem vypozorovala, tak firmy mají často registrované svoje vlastní písmo.
U písma se dá měnit barva, nemusí být vše jen černá na bílou. Barva může ukázat na důležitost nějakého slova, části textu, jednoduše zvýrazňuje. Dá se měnit, jak barva písmena tak i barva pozadí za textem jakoby papír. Text může být napsán tučně a nebo kurzívou a nebo oboje tučně s kurzívou.
Text se dá i podtrhnout nebo přeškrtnout a pak se to všechno dá napsat tučně a kurzívou. Prostě těch možností je hodně a dá se to hodně namixovat.
BÍLÉ ZNAKY
Bílé znaky, to jsou ty znaky, které nejsou vidět. Ehm tak bych to řekla já.
Tedy různé odkliky, mezery a právě již zmiňované odstravce. Chyba je to že víckrát zmáčknem enter ( odstavec) nebo mezerník (mezera).
"Nikdy nemusí být dva stejné bílé znaky za sebou."
Mezera ( · ) » vkládá se stiskem Space (mezerníkem)
je nejběžnější bílý znak, který pokud vyjde na konec řádky, tak se "zalomí", tedy slovo za mezerou přejde na další řádek.
Tvrdá mezera ( º ) » vkládá se stiskem Ctrl + Shift + Space
vypadá na první pohled stejně jako mezera běžná, ale na konci řádku se nezalamuje, tedy obě slova jsou natvrdo spojená a přechází na další řádek společně. Textové editory mají tendenci vkládat tvrdé mezery automaticky před předložky a spojky, ale není to vždy stoprocentní a často potřebujeme vložit tvrdou mezeru do textu sami.
Tabulátor ( → ) » vkládá se stiskem Tab
je bílý znak, který odsazuje počátek řádku od kraje. V textových editorech mají tabulátory přednastavený tzv. krok, tedy výchozí délku, o kterou se při jednom stisku klávesy počátek řádku posune. Plnou kontrolu nad nastavením tabulátoru získáte pomocí nastavení Zarážek, jejichž typ si volíte v malém okénku nalevo od horního pravítka.
Konec odstavce ( ¶ ) » vkládá se stiskem Enter
je běžným bílým znakem, kterým se ukončuje kousek tekoucího textu - odstavec. Pomocí konce odstavce tedy členíme text do logických celků a usnadňujeme orientaci čtenáře ve sdělení textu.
Tvrdý konec řádku ( ↵) » vkládá se stiskem Shift + Enter
je velkým pomocníkem, pokud potřebujeme přejít na další řádek, ale neukončit přitom odstavec. Typicky se nám toto hodí v odrážkách, nebo číslovaném seznamu, kdy bychom potřebovali v rámci jedné položky rozdělit text do několika částí.
Tvrdý konec stránky ( --- zalomení stránky --- ) » vkládá se stiskem Ctrl + Enter
je snadným způsobem, jak posunout text na jehož začátku máme kurzor rovnou na začátek další stránky. Je to rychlý a funkční způsob, jak se vyhnout vícenásobnému použití konce odstavce, kterým "doskáčeme" až na další stranu. Důvod je v principu stejný jako u tvrdého konce řádku: pokud bychom po takto odsazeném začátku stránky doplnili kus textu do stránky horní, tak se nám vícenásobné konce odstavce objeví uprostřed naší stránky dolní a my je budeme zase mazat ve snaze navrátit tok textu do kýženého stavu. Vložením tvrdého konce stránky tento problém mizí.
U textů je důležítá i gramatika na tu by se rozhodně nemělo zapomíta, a já ji u sebe považuji za svou nejslabší stánku (proto se snažím mít snad na vše, co napíšu nějaké "korektory", což jsou kamarádí, co si můj text přečtou, často ho i upraví a nebo mi k němu napíšou, co je špatně jak po stránce gramatické, překlikové tak i stylistické a grafické)
MOJE RADA TEDY ZNÍ, POKUD VÍTE, ŽE V NĚČEM NEJSTE TAK DOBŘÍ NAJDĚTE SI NA TO SVÉ LIDI, KTEŘÍ VÁM POMOHOU!
